hornav

 

navigace

Den vítězství na Ročově

V České republice slavíme několik svátků. Jednu skupinu tvoří svátky státní a druhou svátky ostatní, do kterých patří třeba Velikonoce či Vánoce. Ke státnímu svátku patří 8. květen, kdy si připomínáme konec druhé světové války v Evropě. V současné době se tento den nazývá v české kotlině Den vítězství, do roku 2004 to byl Den osvobození, do roku 2000 Den osvobození od fašismu a do roku 1991 jsme slavili tuto událost 9. května.

Osmý květen si připomínáme po celé republice. Na budovách visí státní vlajky, k pomníkům padlým se kladou kytice a věnce. Na Ročově se vedení obce rozhodlo, že bude ctít památku zesnulých vojáků, kteří padli za vlast, o den dříve. Tuto významnou akci pojalo ale vskutku nevýznamně. Jedinou pozvánkou na kladení věnců bylo pár neviditelných plakátků, kde se psalo, v kolik hodin a kde se bude akt konat. V Úlovicích v 15:30 hodin a na Ročově o půl hodiny později. V obou vesnicích se sešlo asi šest lidí, z toho pokládal kytici pan starosta za městys a já za sociální demokracii, jako předseda místní organizace. Podobné akce bez lidí jsou skoro k ničemu, nejsou kulturní, vzpomínkové a už vůbec ne důstojné. Jako vlastence, ročovského rodáka a patriota mě to zamrzelo. Chyba není ovšem na straně občanů, kteří o tom s největší pravděpodobností ani nevěděli, ale organizátora. Propagace byla tragická, podobně o informovanosti občanů píše i paní Ottová ve svém příspěvku.

 

Dle mého názoru má Ročov nebývalé možnosti, jak podobnou akci zviditelnit a udělat z ní opravdu slavnostní událost, která je hodna státního svátku. Počínaje Zpravodajem, přes vytisknutí malých letáčků, které se vhodí každému do schránky, po vyhlášení akce místním rozhlasem. Ovšem, když se něco propaguje, nesmí se stát, že u pomníků se pouze položí věnec či kytice. Celá akce musí mít obsah.

V prvé řadě si to měli vzít k srdci radní a zastupitelé, kteří by na podobných významných aktech chybět neměli (však jsou to naši zástupci). Důstojnost celé akci mohli dodat nastoupení hasiči v uniformách (nehledě na to, že na pomníku padlých je hasičská přilbice, která značí jeho zakladatele) či myslivci. Ti mohli při zvuku hymny, kterou by zpíval ročovský sbor, vypálit salvy z pušek na počest padlým. Na akci by byla vhodná i účast žáků, alespoň vyšších ročníků ZŠ, ke kterým by promluvil dr. Mareš. Pár větami mohl připomenout to, co výročí znamená a čím pro nás byli vojáci, kteří padli za svobodu (nejen ve druhé, ale i v první válce). Sbor by mohl zazpívat dále vlastenecké či lidové písně nebo po slavnostním položení kytic zazpívat v kostele skladby, které by se hodily k této události. Ročov se též může pyšnit rodákem, Augustinem Charvátem, stíhacím pilotem v první světové válce, který dosáhl až na hodnost plukovníka. V zasedací místnosti se mohla uspořádat rozprava například s jeho potomky či beseda pro školáky. Možností pojmout celý svátek slavnostně je více.

Pokud se podobné akce pořádají, měly by být domyšleny do větších detailů. Poté se nestane, že se z nich stane fiasko. A nemusí se jednat pouze o tento příklad. Spíše to beru jako podklad pro vyvolání diskuse o tom, zda na Ročově vytvořit nějakou nevšední tradici, jak zlepšit informovanost a přístup úřadu k občanům. Koordinace všech zájmových složek, školských institucí či různých sdružení a firem by mělo být prioritou vedení městyse. Pomůže to k lepší atmosféře v obci, rychlejšímu řešení situací i zlepšení zázemí pro všechny občany. Potenciál Ročova je velký, proto bychom ho neměli promarnit, ale využít jej. Odezva na dobře vykonanou práci je většinou kladná, zvláště pokud se dílo podaří. Tradice, slavnost, uctění památky, či jak to pojmenujeme, by poté byla zajímavá i pro tisk většího dosahu, než je náš Zpravodaj. Dá to práci, starosti s organizováním, ale výsledek se dostaví. Všechno jde, musí se jen chtít!

Ing. Vojtěch Václav Pour
předseda MO ČSSD Ročov 

 

Článek byl uveřejněn ve třináctém čísle Zpravodaje, čtvrtletníku pro Ročov, Úlovice a Břínkov (viz www.obec-rocov.cz/zpravodaj)